Plíživá radikalizace, euthanasie nebo stáří a samota – témata dokumentů

Plíživá radikalizace, euthanasie nebo stáří a samota – nejen tato témata si pro své dokumenty zvolili čeští a zahraniční režiséři, kteří své snímky v nadcházejících dnech osobně představí na festivalu filmů o lidských právech Jeden svět. Tři české a tři zahraniční snímky, jejichž společným jmenovatelem jsou nejen ve společnosti silně rezonující témata, ale také to, že prošly prestižním českým filmařským workshopem dok.incubator. „Těší nás, že po festivalech Sundance a Berlinale, uvidí filmy, které prochází naším workshopem, i čeští diváci. Festival Jeden svět je unikátní v tom, že skrze filmové plátno poukazuje na problémy, se kterými se dnešní svět potýká a my jsme rádi, že můžeme být jeho součástí,“ říká zakladatelka a ředitelka dok.incubatoru Andrea Prenghyová.

Ve středu 6. března otevře Jeden svět dokument Bohové z Molenbeeku (Gods of Molenbeek). Film finské režisérky Reety Huhtanen o kamarádech z nechvalně proslulé bruselské čtvrti se dok.incubatoru zúčastnil v loňském roce a v současnosti už má na svém kontě například Cenu kritiků i Cenu diváků z helsinského festivalu DocPoint. Gruzínský dokument Než se otec vrátí (Before Father Gets Back) se zaměřuje na plíživou radikalizaci společnosti. Čím dál více Gruzínců se v posledních letech hlásí k fundamentalistické formě islámu a odchází bojovat do Sýrie. Režisérka Mari Gulbiani situaci sleduje očima dvou mladých dospívajících dívek, jež čekají na své otce, kteří jako mnoho dalších mladých mužů odešli, a nikdo neví, zda se ještě vrátí. Téma stáří a osamění si pro svůj dokument Dobré sousedky (Good Neighbours) zvolila holandská režisérka Stella Van Voorst van Beest. Její citlivě natočený snímek sleduje dvě nejlepší přítelkyně, které si vytyčily nelehký cíl. V reakci na nález mrtvé ženy, kterou deset let nikdo nepostrádal, vyrazily do boje proti samotě seniorů.

Český dokument Dobrá smrt režiséra Tomáše Kroupy se zaměřil na nelehkou problematiku euthanasie. Sleduje Janette, která trpí nevyléčitelnou nemocí. Ví, že nad smrtí nezvítězí, chtěla by však mít kontrolu nad jejím načasováním a průběhem. Proto se připravuje na asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku. Formálně netradiční dokumentární film Central Bus Station v režii Tomáše Elšíka představuje hlavní telavivské autobusové nádraží, které patří mezi největší na světě. Vizuálně a střihově nápaditý snímek zachycuje uzavřený svět fungující podle vlastních pravidel. V dokumentu Začít znovu vypráví režisérka Eva Tomanová příběh profesionálního sňatkového podvodníka a jeho poslední oběti, která s ním i po odhalení pravdy pokračuje ve vztahu a čeká na něj, až se vrátí z vězení. Psychologický portrét nerovné lásky sleduje proměnu jejich vztahu orámovanou vězeňskými mřížemi, porodem i nákazou virem HIV. Všechny tři snímky jsou zařazeny do České soutěže.

Dok.incubator je nejen v evropském měřítku unikátním workshopem pro tvůrce dokumentárních filmů s mezinárodními ambicemi. Ze čtyřiadvaceti filmů, které v posledních třech letech prošly workshopem, se jeden dostal na shortlist Oscarů, jeden získal cenu Emmy, pět bylo vybráno pro Evropské Filmové Ceny EFA a čtrnáct soutěžilo na nejprestižnější světové přehlídce dokumentů IDFA. Na Sundance se dostalo celkem devět filmů, na kterých dok.incubator od roku 2013 spolupracoval, a jeden z nich, gruzínský dokument The Machine Which Makes Everything Dissappear, si odvezl cenu za nejlepší režii.

Dok.incubator vedle mezinárodní sekce založil i speciální program pro české tvůrce, který pomohl řadě debutujících českých režisérů dostat se na přední evropské festivaly. „Už od prvního ročníku jsme českým filmovým profesionálům poskytovali střihové a dramaturgické konzultace, které často spontánně vyústily v dlouhodobější spolupráci postavenou na entuziasmu lektorů. Zkušenosti z posledních let nám potvrdily, že dlouhodobá kreativní a producentská podpora i čerstvý pohled zvenčí může ovlivnit kvalitu a distribuci českých filmů,“ vysvětluje zakladatelka a ředitelka Andrea Prenghyová.

Dok.incubator byl založen v roce 2010 ve spolupráci s festivalem DOK Leipzig jako think-tank zkušených poskytovatelů profesionálního vzdělávání, který měl pomáhat středním a malým dokumentárním producentům z různých zemí čelit krizi audiovizuálního průmyslu. V roce 2012 proběhl první ročník a hned se dostavil velký úspěch, snímek The Machine Which Makes Everything Disappear získal hlavní cenu za režii na festivalu v americkém Sundance. Další rok se úspěch opakoval a dobrá pověst workshopu umožnila angažovat jako lektory nejznámější střihače nejen z Evropy, pozvat prestižní sales agenty i producenty a selektory předních festivalů. Jedná se vždy o experty, kteří jsou aktivní součástí světové kinematografie a podílejí se na vzniku mnoha mezinárodních filmů. Jejich zkušenosti z praxe a know-how napomohly vzniku praktického formátu workshopu.